Individuální vzdělávací plán je závazný dokument upravující vzdělávání konkrétního žáka. Zpracovává se na základě doporučení školského poradenského zařízení a žádosti zákonného zástupce. Funkční IVP obsahuje konkrétní cíle, konkrétní postup a termín vyhodnocení – ne obecné formulace o individuálním přístupu.
Proč většina IVP nefunguje
Typický IVP obsahuje formulace typu „respektovat individuální tempo žáka“, „poskytovat individuální přístup“, „motivovat a povzbuzovat“. Učitel, který dokument otevře, z něj nezjistí, co má dělat jinak než u ostatních.
Funkční IVP se pozná podle jediné věci: dá se podle něj jednat. Když si ho přečte zastupující učitel, ví, co dělat.
Co do IVP patří
- Údaje o žákovi a odkaz na doporučení ŠPZ
- Popis obtíží – co konkrétně žákovi nejde a v jakých situacích
- Cíle na dané období – konkrétní, ověřitelné, dosažitelné
- Úpravy obsahu, metod, organizace a hodnocení – konkrétně
- Pomůcky a personální podpora
- Podíl žáka a spolupráce s rodinou
- Termín a způsob vyhodnocení
- Podpisy – ředitel, zákonný zástupce, zpracovatel, ŠPZ
Jak formulovat cíle
Stejný princip jako u očekávaných výsledků učení: cíl musí být ověřitelný.
| Nepoužitelné | Použitelné |
|---|---|
| zlepšit čtení | přečte s porozuměním text o 5 větách a odpoví na 3 otázky |
| rozvíjet samostatnost | připraví si pomůcky na hodinu bez připomenutí ve 4 z 5 případů |
| zlepšit chování | při neúspěchu požádá o pomoc místo odchodu ze třídy |
| podporovat komunikaci | odpoví na otázku před celou třídou alespoň jednou týdně |
Počet cílů: tři až pět na období. Víc se nesleduje a plán se stává formalitou.
Jak zapisovat úpravy
Konkrétnost je i tady rozhodující:
- Místo „delší čas na práci“ → „na písemnou práci má o 15 minut navíc, dopisuje v kabinetu“
- Místo „upravené zadání“ → „zadání rozdělené na tři části, po každé kontrola“
- Místo „tolerance chyb“ → „pravopisné chyby se nezapočítávají do hodnocení obsahu“
- Místo „názorné pomůcky“ → „při počítání používá číselnou osu do 100“
Kdo IVP píše
Zpracování koordinuje obvykle výchovný poradce nebo speciální pedagog. Obsah ale musí vzniknout se všemi, kdo žáka učí.
IVP napsaný jedním člověkem bez konzultace s vyučujícími obvykle obsahuje opatření, která v daném předmětu nedávají smysl.
Podíl asistenta pedagoga, pokud u žáka působí, patří do plánu také – včetně toho, co dělá a co nedělá.
Vyhodnocování
IVP se vyhodnocuje nejméně jednou ročně, prakticky se osvědčuje dvakrát – v pololetí a na konci roku.
Otázky pro vyhodnocení:
- Bylo dosaženo stanovených cílů? U kterých ano, u kterých ne?
- Naplňovala se opatření skutečně? Která ne a proč?
- Co fungovalo lépe, než se čekalo?
- Co je potřeba změnit na další období?
Otázka dvě je nepříjemná, a proto se vynechává. Přitom je nejdůležitější – když se opatření nenaplňovala, nelze z nedosažení cíle vyvozovat, že nefungují.
Zapojení žáka
U starších žáků se vyplatí, aby o svém plánu věděli a podíleli se na něm. Žák, který ví, na čem se pracuje, je spolupracující strana místo objektu opatření.
Jednoduchá forma: krátký rozhovor při tvorbě plánu s otázkami „co ti nejvíc nejde“, „co ti nejvíc pomáhá“, „co ti spíš vadí“. Odpovědi bývají překvapivě přesné.
Nejčastější otázky
Kdy se zpracovává IVP?
Na základě doporučení školského poradenského zařízení a písemné žádosti zákonného zástupce. Ne u každého žáka s podpůrnými opatřeními.
Kolik cílů má IVP obsahovat?
Tři až pět na období. Vyšší počet se v praxi nesleduje.
Jak formulovat cíle v IVP?
Konkrétně a ověřitelně – tak, aby šlo poznat, zda jich bylo dosaženo. Formulace typu „zlepšit čtení“ tuto podmínku nesplňuje.
Jak často se IVP vyhodnocuje?
Nejméně jednou ročně. V praxi se osvědčuje dvakrát – v pololetí a na konci školního roku.
Kdo se má na tvorbě IVP podílet?
Koordinuje výchovný poradce nebo speciální pedagog, obsah ale vzniká se všemi vyučujícími žáka, s asistentem pedagoga a ve spolupráci s rodinou.
Rozsah a podmínky poskytování podpůrných opatření upravuje vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.
Souvisejícím tématem jsou podpůrná opatření 2. až 5. stupně.